poota píše:Slavek Krepelka píše:.. Vše, ce se doposavad v universu stalo je v něm zapsáno na úrovni podsvětí, ...
Existuje víc "záznamových polí" - např. pole osobních záznamů, pole kolektivního vědomí a různá další pole, patřící záznamům různých živočišných či rostlinných druhů. Pole, o kterém se zmiňuješ, je většinou označováno jako Akáša. Fyzické prostředí těchto polí ani jejich přesné umístění v prostoru zatím není s jistotou vyřešené, stejně jako druh záznamového "média".
Voda tímto médiem téměř jistě není - vyhovovala by sice svým snadným programováním a schopností přenosu informací, ale právě tím se nehodí k jejich trvalému uchovávání. S touto drobnou korekcí lze se vším celkem souhlasit.
Zdravím - poota
Nazdar Petře.
Tady jsem se zcela jasně vyjádřil zcela nejasně. omlouvám se. Podsvětím míním jeho legendární, hodně legendární, význam. Nikoliv nějaké posmrtnosti, na které to jaksi bylo později přeonačeno, ale svět strukturálně naprosto nemateriální. Do tohoto světa nepatří ani světlo, tedy foton. Jinak do něj patří všechny projevy jako je orgon, elektrická pole atd. Nějak to rozdělovat dost dobře nejde ve smyslu zachovávání informace, tedy vesmírné paměti a asi i ducha. To bychom se stejným úspěcherm taky mohli zkusit rozdělit rybářskou síť na oka.
Podle mne nejde o to, který kámen si co dokáže pamatovat, protože není sídlem paměti. Je jenom jeho částečný zprostředkovatel. Je schopen rezonovat s několika málo (relativně) frekvencema a strukturama toho podsvětí. My si to všeobecně představujeme a vykládáme tak, že kámen určitého fyzického druhu a barvy a struktury se nějak chová díky těmto vlastnostem. Ono to ale vypadá, že je to naopak, že ty vlastnosti vyplývají z toho, s čím je ten kámen schopen resonovat. Naše poslední generace "vypiplané" materialistickou vědou se díváme, chca nechca, na skoro vše tak, že si pořádně prohlédneme právě tu materiálnost a fyzikalitu a z té odvozujeme, a máme pocit že se odvozují vlastnosti toho čeho, a to i poté, kdy si mnohokrát naběhneme na to, že fyzikalita je odvozena z toho nefyzikálního, že fyzikalita není příčina, ale důsledek. V mnoha případech si to i někteří z nás celkem často uvědomí a šťouríáme se v tom, ale nikdo z nás se asi nedokáže takhle dívat na všechno a vždy a jsme z toho v podstatě dost zmatení.
Ta voda je materiálně, díky vodíku a s nejvědší pravděpodobností taky kyslíku, jedním z nejjednodušších a tím i nejuniversálnějších resonátorů. Tím, že vodu nějak opůsobíme, jsme nezapsali záznam do molekuly, nebo deci vody, ale záznam do podsvětí, se kterým ta molekula, nebo to deci po nějakou dobu resonuje. jejím prostřednictvím jsme rozrzvušeli sice celé podsvětí, ale jenom to opůsobené s tím resonuje dostatečně silně a dostatečně dlouho, kterážto resonance se dá taky velice úspěšně přestavit, doplnit, nebo i zničit. Ale poté, co byla tato resonance nějaké jednotky vody se setem nějakého vibračního, nebo spíše strukturálně vibračního záznamu potlačena (třeba v mikrovlnce), ten záznam z toho podsvětí nevymizí a pokud najde, a vždy najde, nějakou jednotku (třeba šamana, nebo ledvinu) ochotnou s tím záznamem zase rezonovat, dojde k nějakému druhu přečtení záznamu.
Podívám-li se například na spermii a vajíčko, ta spermie a to vajíčko v sobě může uchovávat jakýsi genetický kód, a člověk by mohl skočit vědě na špek a domnívat se, že tím je problém s pamětí jak má vypadat embryonický a další vývoj tvora, jenže v momentě, kda zjistíme, jak málo je molekulárně v tom genetickém kódu vlastně možné informace, začně to pro vědu vypadat dost špatně. Tam musí té informace být zapakováno nesrovnatelně víc, nebo alespoň jaksi koncentrováno, a hmotná, fyzikální struktura spermie a vejce to ani náhodou nepokryje.
Řízneme-li napůl láčkovce, doroste každá půle jak má, ale když se to udělá trochu jinak, rozroste se z toho taky třeba láčkoved se dvěma hlavami a jením vakem. Navenek ba se dalo soudit, a i se soudí, že mechanickým poškozením určitého druhu se poruší exekuce genetické informace. Jenže pak se setkáme s lidovým léčitelem, který modifikací "aury" dokáže předělat fyzické problémy těla a nutně se dostaneme k důkazu, že ta uura je projevem jakéhosi morfologického pole a že toto pole určuje "fyzikální" vlastnosti těla, což dosvědčuje do značné míry regenerace kdejaké části těla, včetně srdce, u mloka (R.O. Becker). Jenže taková pole nejsou naprosto individuální. Ony jsou jen součástí toho pole podsvětí a asi by se to, i když nesprávně, ale retoricky názorně dalo nazvat anomálií homogenního pole.
S pozdravem, Slávek.